Historie Pelargonií
Úvod
Rod Pelargonium je jedním ze sedmi rodů náležejících do čeledi kakostovité (Geraniaceae). Pro nás nejznámější jsou Pelargonium a Geranium (kakost). Původní přírodní druhy pelargonií se vyskytují v jižní a tropické Africe, Blízkém Východě, Indii, Austrálii, Novém Zélandu. Ve světě najdeme 280 druhů s mnoha varietami a poddruhy. Zajímavost - poslední druh (Pelargonium sessiliflorum) byl objeven r. 2019. Druhy se liší tvarově a rozdílné je i prostředí v kterém rostou (vysoko v horách, v suchu kde málo prší, v lese, pod stromy a keři apod.)
Pelargonie: příběh rostlin, které dobyly svět
Jen málokterá rostlina se stala tak neodmyslitelnou součástí evropských balkonů jako pelargonie. Jejich cesta však nezačala v okenních truhlících, ale v drsné a zároveň nádherné krajině Jižní Afriky. Tam, kde se střídají prudké větry, slunce pálí do kamenité půdy a rostliny musí bojovat o každý doušek vody, vznikl rod, který si později podmanil celý svět. Pelargonie nejsou jen „muškáty“. Jsou to rostliny s bohatou historií, spletitými botanickými osudy a neuvěřitelnou rozmanitostí. A právě jejich příběh stojí za to vyprávět
Od afrických břehů k evropským zahradám
Když se v 16. století evropští námořníci poprvé vylodili u Kapska, netušili, že mezi stovkami neznámých rostlin objeví i takové, které jednou ozdobí téměř každý evropský dům. Jednou z nich bylo i nenápadné Pelargonium triste, první druh, který se kolem roku 1600 dostal na palubu nizozemských lodí a odcestoval do Evropy. Rostliny cesty lodí přežily díky hlíze a že byly zvyklé růst v suchém prostředí.Nizozemec Paul Hermann sbíral semena a po návratu z cest vydal katalog devatenácti pelargonií. Na svazích Stolové hory objevil Pelargonium cucullatum, která byla použita pro křížení velkokvětých pelargonií. V 17. století už pelargonie zdobily botanické zahrady v Nizozemsku a Anglii. Byly považovány za exotické poklady, které se pečlivě chránily ve sklenících.
Pelargonium triste Pelargonium cucullatum
Curtis's Botanical Magazine, 1814
Pak přišel rok 1753 a s ním Carl Linné, který ve svém slavném díle Species Plantarum spojil rody Geranium a Pelargonium. Zrodil se tak omyl, který přežívá dodnes, proto i dnes říkáme pelargoniím „muškáty“. Teprve v roce 1789 francouzský botanik Charles Louis L’Héritier de Brutelle rody definitivně oddělil. A tím otevřel cestu k jejich systematickému studiu i šlechtění. V 19. století se pelargonie staly módní záležitostí. Šlechtitelé v Anglii, Francii a později i v Německu vytvářeli nové a nové odrůdy. A když se v Evropě začaly stavět první velké skleníky, pelargonie se z luxusu staly rostlinou dostupnou pro každého. Dnes, ve 21. století, se šlechtění zaměřuje na odolnost, samočisticí květy a nové barvy. Pelargonie se tak neustále vyvíjejí stejně jako jejich příběh.
Jak vzniklo jméno ?
Pelargonium je odvozeno z řeckého slova pelargos tzn. čapí nos. Geranos je řecky jeřáb. Semena pelargonií připomínají tvarem zobák čápa nebo jeřába.
Pelargonie (rod Pelargonium) se nazývají muškáty především kvůli lidovému označení odvozenému z němčiny (Muskatblume – muškátový květ) a historickému botanickému omylu, kdy byly v 17. století po dovozu z Afriky chybně řazeny k příbuzným kakostům (Geranium), jimž se podobaly. Název se v češtině zažil, přestože botanicky jde o pelargonie.
Eva a Naďa